Včera jsme byli prezentovat Nejvyšším. To není ta katastrofa, to ani zdaleka.
Po cestě zpátky jsme se s kolegou bavili o všem možném, a on zmínil, že čte komiks Bomba. A že to je dobré. Ani jeden z nás není komiksožrout, nechápeme superhrdiny a podobná komiksová klišé, ale tohle vypadalo zajímavě. Na oplátku jsem mu doporučil svůj oblíbený Maus.
Dojel jsem domů, a jak tak sedím, tak cítím prudkou bolest pod kolenem. A pak v ramenou, na krku, pak na plicích… Trombóza, lekl jsem se. Už je to tady! No, nebyla to asi, snad, trombóza, jen neurovegetativní reakce na vyčerpání a stres, ale tím spíš…
Sjel jsem tedy do knihkupectví pro Bombu, a našel jsem tam i Katastrofu. Tedy plným názvem Rusko 1917 - Katastrofa. Dojel jsem domů, lehnul si a četl.
Katastrofu jsem dal během podvečera. Je to děsivé čtení. Takhle zdálky je vidět každá ta odbočka, kdy se to ještě dalo zvrátit, zachránit, změnit, ale všechno směřuje ke známému scénáři. Je to jako sledovat dokumenty o Černobylu s jejich “Tehdy ještě šlo katastrofě zabránit”.
Bylo tam pár věcí, které nám ve škole možná vykládali, ale školní výklad je lepší rovnou zapomenout. O Kerenském, Kolčakovi, Kornilovi… Pak taky věci, o kterých se tehdy mlčelo, jako třeba role Německa v rozpoutání ruské revoluce. A ačkoli v tomto punktu beru vše, co Zubov tvrdí, cum grano salis, tak je to stále velmi děsivé čtení.
A nejděsivější jsou pasáže o rozkladu armády bolševickou agitací, o tragédii kulturního člověka, o ovládnutí sovětů bolševikama, o strachu ruských důstojníků velet mužikům, co je při útoku střelí do zad a jdou se vzdát, o carovi, který mohl, ale neudělal, o roli jeho ženy… O Leninovi, který zradil své chlebodárce, kteří neprokoukli, že mu nejde o rozbití carismu, ale ustavení vlastní revoluční vlády. O chvílích, které rozhodly, a o chvílích, které by rozhodly, ale už bylo pozdě.
Možná pro každého 45+ by to mělo být povinné čtení.
No a o půlnoci jsem dočetl Bombu.