Mám takovej soupis témat, o kterých hodlám napsat článek. Mám to v Google Keep, a ano, vím, že vy to máte v Evernote, že vy Googlu nevěříte a že vy máte Linux a jste v pohodě. To na to nemá žádný vliv.
Na tohle téma se ještě rozepíšu, ale nedá mi to, abych nenadhodil pár střípků.
Máte rádi čísla? Ne, nemyslím vaši parafilii s číslicí sedm ani náklonnost k rodnému číslu. Myslím tím ta čísla, která se jeví v průzkumech. Uvedu příklad: Ve firmě F přemýšlí, co si se sebou počít. Mají produkt P, a ten to tak nějak šudlá, na zavření to není, ale ani to neroste, zákazníci, co zleva odpadnou, zprava zase marketing nabere, ale je tam nějaký problém, a ten problém zní: když nic neuděláme, bude průšvih!
Takže se sejde komise s krycím názvem “Co dál s P?” Komise si problém systematizuje a praví: Musíme zjistit, kdo jsou naši zákazníci, co od nás očekávají, jaké potřeby jim naplňujeme… Polovina členů komise se diví, jak to, že se to ještě neví. Jsou holt služebně mladší. Ti starší říkají: No, my jsme už tyhle průzkumy dělali, ale nic z toho nebylo…
Kdosi nesměle špitne, že v takovém případě by bylo fajn si říct ne co chtějí zákazníci, ale co chceme, můžeme a umíme dělat my, ale je umlčen: Bez čísel, rozumíš, BEZ ČÍSEL je to jen dojmologie!
Aha. Nevadí, tak to uděláme znovu. O několik měsíců později se tatáž komise dívá na čísla, ale nevidí tam odpověď na to, co zákazníci chtějí. Vidí tam jen čísla, a ta čísla říkají, že jeden chce to a druhý tamto. Mělo by to být masivní, ale lehké. Mělo by to být matné, ovšem s leskem. Mělo by to být na elektriku, na kliku, na páru a na paprsky X. Musí to být naprosto jednoduché na používání, ale důležité je, aby se to dalo nastavit do posledního detailu, včetně přebarvení jedním čudlíkem. Musí to být malé, ale zato co největší.
Tu máš čerte průzkum! A teď babo raď! Členové komise se po sobě rozpačitě koukají, přemýšlí, co tedy “řeknou nahoře”, a nakonec po dlouhém pátrání vydají doporučení: Průzkum potvrdil naše předpoklady: Zákazníci jsou různí a mají různé potřeby, které jim náš produkt více či méně naplňuje. Z čísel nevyplývá žádná významná preference. Doporučujeme jít cestou inovací, ale při zachování základních hodnot.
Management pochvalně zamručí a vypíchne hlavně fakt, že vše je podepřené průzkumem.
Jenže za půl roku je produkt pořád stejný a nervozita vládne zasedačkou: Musíme udělat změnu! Sejde se komise, padnou návrhy, a ty jsou všechny odsunuty do zásobníku nápadů tím okamžikem, kdy zazní: “Ale my nemůžeme udělat nějakou změnu, protože nemáme čísla!”
Situace se opakuje, opakuje, opakuje, opakuje, opakuje dokola a dokola. Čísla jsou znovu a znovu spočítána, zvážena, prohlédnuta ze všech stran a shledána velmi zajímavými. A vždycky následuje ten dramatický okamžik, kdy by měl někdo odvážný říct: “Sorry, čísla jsou zajímavá, ale my musíme udělat strategické rozhodnutí podle vlastního rozumu a úsudku!”
Ale neřekne. A když řekne, tak je umlčen: Bez čísel, rozumíš, BEZ ČÍSEL je to jen dojmologie!
Rozumíte tomu? Firmy si najímají chytré lidi, aby jim pak řekli, že jejich rozum a úsudek stojí za míň než spotřebitelský průzkum. Tak proč si místo managementu nenajímají rovnou sociology a průzkumáře?
Viděl jsem stohy firemních čísel, ale v žádném z nich nebylo napsáno, co máte dělat se svým produktem a se svým byznysem. To je vaše starost.
Čísla jsou jen vodítka, jen směrovky. Vlevo Brno, vpravo Praha, rovně Pardubice. Můžete křižovatku oběhnout dvacetkrát dokola a furt uvidíte jen směr a počet kilometrů. Můžete počítat, kam jede kolik řidičů, můžete se jich ptát, to všechno vám trochu napoví, ale nikdy z takového průzkumu nevypadne: “Jeďte do Pardubic”.
To musíte vědět vy, kam chcete jet!