Zrušte prázdniny!
Naprosto vážně: Zrušte je! V Británii přišli s návrhem, že když tedy studenti a žáci tolik zameškali a jeli jen v omezené intenzitě, tak že by zrušili část prázdnin, ať se můžou učit. No, narazili, samozřejmě, protože se to nelíbí učitelům.
Ale teď zcela vážně: Letní prázdniny jsou jednou za rok devět týdnů. Dejme tomu osm, ať se to líp počítá. Tak co takhle udělat školní rok tak, že by se místo osmi týdnů jednou ročně držely dva týdny čtyřikrát do roka? A buďme ještě radikálnější: jedny bych udělal pevné, třeba “první dva týdny z července”, ať máme ukotvený konec školního roku, a pak plus mínus každé tři měsíce s tím, že by zřizovatelé měli možnost si je posunout dopředu nebo dozadu o jeden, dva, tři týdny.
Odstranil by se tím feudální relikt letních prázdnin, které, a přiznejme si to na rovinu, nejsou proto, aby si žáci mohli užít sluníčka. Byly proto, aby žáci mohli pomáhat na poli při žních. A protože při žních pomáhá jen zlomek žáků, limitně se blížící nule, a zároveň není žádná biologická zákonitost, která by říkala, že mladý člověk musí odpočívat zrovna v červenci a srpnu, tak co?
Jediný důvod je tradice. Zvyk. Učitelé jsou zvyklí na to, že mají volno v červenci a srpnu. Lidi jsou zvyklí, že si dovolenou musí vzít v červenci a srpnu, protože prázdniny. Je to celospolečenské uzemnění. Školy na tu dobu plánují opravy a úpravy, ou kej. Ale rozdělením letního rezidua do více částí by si lidé mohli brát dovolenou nejen během dvou měsíců. Čtyřikrát do roka by byla šance užít si dva týdny s ratolestí.
“Nejde to” je jen hlas tradice. Pamatuju si, že mě v mládí zaráželo, že “nejde” pracovat v jinou dobu než od šesti. “No to musí, aby ve dvě skončili a mohli si nakoupit!” - “A tak kdyby dělali od sedmi, tak by obchody mohly mít taky o hodinu posunuté otvírací hodiny,” namítal jsem. A zase: “No to nejde, protože někdo prostě musí od šesti…” To prostě nejde. A najednou to jde a leckde se dělá od osmi, od devíti, a lidi si zvykli a nepřipadá jim na tom nic divného.
Jasně, je to návrh radikální, ale rozhodně ne nepředstavitelný. Dvě, tři generace, a je to tu.