Iracionální

cover

A tak jsem se prošel po Miami Beach, a co jsem tam viděl, z toho jsem byl pryč…

Viděl jsem věci vskutku monstrózní. Tlupu šošonů, Cimbála i rotující kedluben.

Přemýšlím, kdy nastal ten zlom. Kdy se z pitomosti stal “alternativní pohled”.

No dobře, tak budu korektnější. Koukolík razí termín “iracionalita”. Protože každý, bez ohledu na vzdělání, věk i společenské postavení, má někdy chvíli, kdy jedná iracionálně. Tedy: pitomě.

Relativisté v tuhle chvíli už snášejí všechny ty příklady, kdy lidé, co byli napřed, byli svým okolím považováni za iracionální, což je fakt krásné, ale trpí to problémem, zvaným survivorship bias. Stejným problémem trpí i donekonečna ukazované success stories, kde bolestně chybí ty tisíce disaster stories, co tomu všemu dají reálnou perspektivu. To nechme stranou.

Lidé se liší hlavně četností iracionálního chování a pak možnými důsledky. Je to jasné: Když se radama kartářky řídí paní Marie, která chce vědět, jestli manžel nechodí za jinou, napáchá to menší škodu než když se radama kartářky řídí třeba předseda vlády. Octující Václav, co se tráví Savem, škodí sám sobě, ale ve chvíli, kdy k tomu vyzve své příznivce třeba nějaká veřejně známá osobnost, je to průser.

Ale zpět k otázce: Kdy se stalo všechno tohle “jiným úhlem pohledu, stejně dobrým jako ostatní”? Kdy se stala, přeneseně řečeno, iracionalita relevantní a právo setrvávat v iracionalitě základním lidským právem, někde dokonce i nárokem?

Prostě: od kdy nejsou pitomci pod společenským tlakem se doučit, ale chodí se kolem nich po špičkách a “respektuje se jejich životní postoj”?

Protože tohle bude nakonec ten největší problém. Školství, fake news atd., všechno to jsou jen následné kroky, ovšem dokud bude iracionalita společností respektovaná, zůstane společnost rozdělená rýhou hlubší, než kdy v historii.