Jedu takhle po ránu domů a říkám si: Ještě dojedu pro naftu…
Na křižovatce přede mnou stojí nějaké nízké sportovní Porsche, celé v černé a chromu, a když dojedu blíž, zjistím, že to není Porsche, ale Peugeot. Spousta doplňků, blejskátek a tak, takže se ani nedivím, že odbočuje doleva a nebliká.
Inu, stane se, pomyslel jsem si. Na příští křižovatce se odbočuje doprava, zase bez blinkrů…
Inu, mladý neohrožený idiot, pomyslel jsem si. Všimněte si, že trpím genderovým šovinismem: jak vidím sportovní kchár, kde se nebliká, představuju si řidiče jako mladého borce a majitele klíčů od vesmíru, samozřejmě patřičně namyšleného, a v duchu ho nazývám genderově příslušnými vulgaritami.
Další odbočení doleva. Napínal mě, brzdil, neblikal, odbočil. Na další křižovatce neblikal - a jel rovně. Bohužel z nějakého důvodu ubral na 20, tak jsem se za ním ploužil a dodržoval odstup, protože předvídatelnost jeho dalších skutků byla přesně nulová. Mohlo se stát cokoli, mohl odbočit, zastavit, začít couvat, nebo co já vím třeba střílet. Mohl to nabořit do cedule “dej přednost v jízdě” a proměnit Le Auto v ohnivou kouli. Fakt jeden neví.
Naštěstí jsme to měli na benzínku už jen slabých 400 metrů. Jeden každý jsem si vychutnal, bylo na to dost času. Prohlížel jsem si chromované opěrky hlav na sedačkách, prohlížel jsem si jeho registrační značku (měl tam U) a tak jsme dojeli k té benzínce, kam zatočil. Samozřejmě zase bez blinkrů. Ubral na deset a jel kolem řady stojanů, až si vybral stojan číslo 3. Na mě vyšla čtyřka.
Chtěl jsem si toho mladého borce v teplákové soupravě pořádně prohlédnout, a ejhle: ona to byla paní středního věku. (Všimli jste si, že “paní středního věku” je vlastně velmi sofistikovaná urážka?) A zatímco jsem s respirátorem na hubě tankoval, tak paní bez respirátoru chvíli chrchlala (!) u stojanu, pak obešla vůz dopředu a začala ohýbat stěrač. Asi aby pružil. Dotankovala o chvilku dřív a vyrazila zaplatit. To už si respirátor nasadila.
Tak jsem mrznul (radši) venku a sledoval, jak uvnitř probíhá mnoho divných činností, kdy paní ukazovala tam a onam, nechala si od obsluhy nosit zboží z lednice a zase ho vracet zpátky… Divné to bylo.
Když konečně odešla, vlezl jsem dovnitř, obsluze řekl číslo stojanu, a ještě jsem se za paní otočil, pak jsem se otočil zpět a zakroutil jsem hlavou. To byl zjevně signál, že to s paní pokladní vidíme stejně, takže se rozpovídala: Byla nějaká divná. Zmatená, chtěla ledové kafe, tak jsem jí pro něj došla, pak se ptala, kolik stojí, pak že je to drahé, pak kolik stojí kafe v automatu venku, pak kolik stojí benzín, když jsem jí něco řekla, tak nereagovala… Buď jela celou noc a je unavená, nebo… je divná.
Nemá to pointu. Snad si paní dala kafe a na parkovišti si odpočinula.
(Foto ŠJů, Wikimedia Commons)