Včera jsem se pustil do psaní článku pro Info. Chtěl jsem rozvést téma, které jsem si otestoval na Facebooku (ano, dělávám to tak), totiž postcovidové odpuštění a smíření, které “budeme muset” my, dodržovači a “věděčtí konspirátoři”, zase nabídnout těm druhým, odmítačům a konspirátorům nevědeckým, a sežrat u toho hada, totiž poslouchat jejich oslavné tance, jak měli pravdu a jestli si teď nepřipadáme jako idioti, co skočí na každou blbost.
Pak jsem to smazal a začal jsem psát o tom, jak je možné, že na konspirace naskočí i formálně vzdělaní lidé, protože jsme to aktuálně řešili. A jak jsem psal, tak se z toho stávalo něco úplně jiného: populárně podané vysvětlení mechanismu dezinformací.
Tak jsem ten začátek smazal a rozvinul jsem to pojednání o dezinformacích. Má to aktuálně 18.000 znaků (a ještě jsem neskončil). Jenže mě chytly pochybnosti, a tak jsem volal šéfredaktorovi a říkám mu: “Hele, myslíš, že je to vhodné? Přeci jen - nejsem psycholog ani odborník na dezinformace, je to jen můj koníček, asi dvacet let, a jsem jen prostý publicista… Tak jestli by to neměl vidět nějaký kvalifikovaný odborník na dezinformace?” Prej se nemám bát. Tak se bát nebudu.
Přinejhorším odejdu až na 48 hodin z Facebooku, než mě požádáte, abych se vrátil, to je, jak jsem pochopil, obecně přijímaná forma pokání…
Jinak mě bolí dva dny palec na noze. Dnes ráno se k tomu přidal kotník. Furt lehce chrchlám a mám zahleněné průdušky, jako každý rok v březnu. Ale co, nestěžuju si. Pozítří mi bude 48 let, to mám za to!